Stráž p.R.

Informace o městě

Stráž pod Ralskem s více než 4 tisíci obyvateli patří svou rozlohou ( 2154 ha ) spíše k menším městům Libereckého kraje.

Město se po letech uranové těžby opět snaží zaměřit na funkci rekreačního střediska, podporuje rozvoj cestovního ruchu a nabízí bohaté sportovní vyžití. K dispozici zde je plavecký areál s dalším sportovním zařízením, sportovní hala, tenisové kurty, fotbalové hřiště. Lákadlem pro sportovní nadšence je vodní lyžařský vlek na vodní nádrži Horka. Zajímavé okolí Stráže, včetně unikátních přírodních partií bývalého vojenského újezdu, vytváří velmi dobré předpoklady pro rozvoj turistiky (pěší i cykloturistiky). Ralská pahorkatina nabízí terén se značenými cyklotrasami jak pro rekreační cyklisty tak pro náročnější.

Další alternativy zábavy a odpočinku poskytuje kulturní dům ve Stráži pod Ralskem, který disponuje moderním kinosálem s prostorovým zvukem, divadelním jevištěm a dalšími prostory pro pořádání různých akcí. Pravidelně na sklonku jara se ve městě konají Wartenberské slavnosti k připomenutí historie města.

Obchody, restaurace a ostatní služby jsou soustředěny převážně ve středu města Stráže. Celoroční ubytovací kapacitu 300 lůžek poskytuje ve Stráži pod Ralskem hotel Diamo**. Díky výhodné geografické poloze města mají občané možnost za většími nákupy či zaměstnáním dojíždět do okolních měst v okruhu 80 – 100 km (Česká lípa, Liberec, Mladá Boleslav, Praha). Zdravotní péči ve městě zajišťuje místní poliklinika, kde sídlí ordinace obvodních lékařů pro dospělé i děti, zubních lékařů, gynekologa, internisty, očního i kožního lékaře. Ve stejném objektu pracuje i krevní a zubní laboratoř. Nejbližší nemocnice je v České Lípě.

Vedle moderních staveb se v městečku dochovaly i některé starší památky. Dominantou města je zámek Vartenberk (původně hrad založený ve 13.stol.), který v současné době prochází rekonstrukcí. Alejí na zámeckém vrchu pak vede cesta ke kapli sv. Jana Nepomuckého (z r. 1722), která byla na 99 let pronajmuta pravoslavné církvi a vysvěcena na kapli sv. Pantelejmona. Rekonstrukce probíhá též v interní hlavní lodi kostela sv. Zikmunda (z let 1772-1779). I přes stavební úpravy se zde konají koncerty vážné hudby a jsou pořádány mše. Stavebních úprav se dočkala i část moderní zástavby. Jejich nové fasády jistě přispějí k dobrému dojmu z návštěvy našeho města.

Dějiny

Stráž pod Ralskem je městečko, které vzniklo z podhradí a převzalo jméno svého mateřského hradu z druhé poloviny 13.století nazývané dříve Wartenberg (Warte auf Berge=stráž na vrchu). Hrad dal jméno mocnému panskému rodu, jehož pánové se psali s přídomkem „z Wartenberka“. První zmínka o hradu Stráži je z roku 1281. Dalším z dokladů, potvrzujícím již existenci starobylého sídliště Stráže, je listina krále Václava II. z 28.srpna 1283. Strategický význam Stráže potvrzují události za husitských válek, kdy r. 1426 sirotci obsadili strážský hrad Wartenberg z obavy před císařem Zikmundem. V 16. století byli Wartenberkové vystřídáni Hyršpergáry a hrad byl přestavěn na zámek. Nastává výrazné podporování městských řemesel a obchodu.

Stráž ve 20. století

Koncem 19 a začátek 20 století byl ve znamení přeměny obce v letovisko. Tohoto charakteru dosáhla Stráž především v období 1. republiky. Z rybníka Horky bylo vytvořeno koupaliště. V pozadí lázeňské idyly a turistického ruchu se na Strážsku odehrávaly politické zápasy. Útlak české a slovenské národnosti německou, která ovládala obecní zastupitelstva, vtlačování říšského kapitálu do pohraničí. Přes celosvětovou krizi a štvaní proti demokratickým zásadám republiky se Stráž hlásila k pokrokovým tradicím.

Po druhé světové válce bylo hist.foto0.jpg rozhodnuto o odsunu zde žijících němců.Do uvolněných domků a usedlostí přicházeli noví usedlíci z vnitrozemí. V procesu poválečné obnovy navázala Stráž na předválečnou tradici letoviska. Nepodařilo se však úplně obnovit charakter střediskové obce. Došlo ke snížení počtu obyvatel. Velmi dobře byla ve městě zajištěna oblast obchodu a služeb obyvatelstvu. Po únoru 1948 se Stráž ubírala cestou, ve které se setkávaly dva různé směry. Venkovská zemědělská výroba s rekreačním a turistickým ruchem.

Novou kapitolu města můžeme počítat od roku 1963. Klid zemědělské rekreační oblasti začal rušit hluk vrtných věží geologického průzkumu. Bylo zde zjištěno uranové zrudnění a bylo přistoupeno k rozsáhlé investiční činnosti. Rekreace postupně ustupuje průmyslu. V roce 1966 vedly výsledky geologického průzkumu ke zřízení účelové organizace Uranové doly Hamr. Rozvoj uranových dolů byl ovlivněn i intenzivní sociální politikou. Bylo třeba přikročit k výstavbě ubytovacích kapacit a zařízení zdravotnických, výstavbě jeslí, školek a školy.

Historie a historické památky

Znak města

Důkazem rozkvětu městečka Stráže již před několika staletími bylo vyžádání znakového privilegia u císaře Rudolfa II., který městečku udělil heraldický symbol – městskou pečeť se znakem slunečnice.

Kostel svatého Zikmunda

O vzniku kostela máme nepřímé důkazy. První písemný doklad je z roku 1363. Kostel zde stál původně v renesanční podobě, ale roku 1772 – 1779 se uskutečnila jeho přestavba, kterou řídil J.J. Kunze na kostel barokní. Bohužel kolem roku 1960 byl uzavřen a zchátral. V posledních letech se pro veřejnost otevřela jeho malá část, která slouží obzvláš k vánočním mším. Více zde: Kostel Sv. Zikmunda

Morový sloup

Morový sloup je dominantou náměstí, které je protáhlého tvaru. Byl postaven roku 1682 a to na počest vyhnutí se morové epidemii roku 1680. Roku 1682 byla postavena socha Marie, která byla později doplněna sv. Janem Nepomuckým, sv. Floriánem, sv. Šebestiánem a sv. Prokopem.

Zámecká kaple

Kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavena roku 1722.

Zámek Wartenberk

Nachází se na severním okraji Stráže. Byl postaven Markvartici ve 13. století. V průběhu několika století se na něm vystřídalo velké množství majitelů a k jeho Škodě mezi ně patřila i posádka sovětské armády, která zámek zanechala v dezolátním stavu. Požár, který zámek roku 1987 zachvátil, mu také na kráse nepřidal. V současné době je nepřístupný, ale objevují se snahy zámek rekonstruovat.

Osobnosti

Jindřich Ignác František Biber (1644-1704) – hudební skladatel
Daniel Josef Mayer z Mayernu (1656-1733) – pražský arcibiskup
PhDr. Vilém Gabler (1821-1897) – novinář, pedagog
Mudr. Antonín Jaksch – universitní profesor, architekt
Rudolf Bitzan (1872-1938) – projektant divadel v Teplicích, Jablonci n N.

Z historie těžby uranu

Stráž pod Ralskem patří s několika dalšími obcemi ( Hamr na Jezeře, Osečná – Kotel, Hvězdov, Holičky, Mimoň atd. ) patří mezi největší ložiskovou oblast v Čechách se zásobami uranu. Je to zatím jediná oblast, kde se radioaktivita neprojevila na povrchu. Téměř celá trasa od Mimoně přes Stráž pod Ralskem do rašelinových Lázní Kunratic vede nad ložisky uranové rudy, která se zde nachází v téměř několika vodorovných rudních plochách o průměru asi 200 m pod povrchem. Uranové a uranonosné minerály se nachází převážně v křídových pískovcích.

Rozhodující události, které přispěly k objevení severočeského uranového ložiska v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem, se odehrály počátkem 60.tých let. Rozhodnutí o zahájení vrtného průmyslu bylo podpořeno nálezy významných uranových anomálií ve vrtech u Hamru n. J. První pozitivní výsledky dokládající přítomnost uranu v hamerské oblasti byly získány v závěru roku 1963. Zatímco do roku 1960 bylo na tomto území odvrtáno pouze 29 hlubokých vrtů do podloží křídových sedimentů, v letech 1970 -71 to již bylo 578 vrtů. Výsledky vrtných prací jednoznačně prokázaly, že bylo objeveno významné ložisko uranu – největší v republice. V návaznosti na úspěšný vrtný průzkumy bylo po roce 1965 vyhloubeno devět šachet. Odborníci si od vyhloubení slibovali, že budou mít možnost přímého získání uranové rudy, zjistí přesně její uložení a budou mít možnost odběru dostatečného množství rudy k technologickým a upravárenským zkouškám. Hloubení však přinášelo od počátku značné technické potíže. Hlubináři s potížemi překonávali dvě silně zvodnělé vrstvy křídových pískovců – svrchní tzv. turonský a spodní tzv. cenomanský obzor. Vody v cenomanském obzoru byly pod vysokým tlakem ( artéské vody ) a navíc byly radioaktivní. Během let 1967 -1977 bylo z hloubených šachet vyčerpáno přes 95 mil.m3 podzemních vod. Tyto částečně radioaktivní vody musely být před vypouštěním do povrchových toků jímány do nádrží a teprve po usazení jemných horninových částic a dekontaminaci od radioaktivních látek mohly být vypuštěny do blízké říčky Ploučnice.

Na hamerské šachtě bylo podloží křídových sedimentů dosaženo v roce 1966. Na bázi sedimentů bylo odkryto několik rudních poloh, ve kterých po dokončení hloubení začaly horizontální rozrážky přímo v uranové rudě. Těžená ruda vypadala zcela neatraktivně a připomínala spíše rozmáčený šedivý písek do betonu než rudní materiál. Mikroskopickým studiem nebyly viditelné žádné uranové minerály a technologické testy naznačovaly, že část severočeských uranových rud je těžce loužitelná.

Mezitím rychle pokračovala výstavba nové chemické úpravny uranových rud ve Stráži pod Ralskem. Nedostatek objektivních informací o složení uranových rud však komplikoval volbu efektivního technologického vybavení úpravny. Koncem 60. tých let mohl být odbytovým produktem pouze uranový koncentrát, nikoliv původní vytěžená uranová ruda.

Závěr 60.tých let byl bouřlivý nejen z politického hlediska, ale také událostmi v hamerské oblasti. Jedním z osudových a z dnešního hlediska jednoznačně negativních rozhodnutí bylo v roce 1967 zahájení experimentu s podzemním loužením uranu pomocí vrtů z povrchu., tzv. hydrochemické těžby uranu. Její princip spočívá ve vtlačování silně kyselých roztoků do zapažených vrtů, přičemž pažnice ( duté umělohmotné roury zpevňující stěny vrtů ) jsou přerušeny pouze v místě uranových rudních poloh. Silně kyselé roztoky se tak dostávají do přímého kontaktu s uranovou rudou, ve které cirkulují, rozpouštějí uran a ten je dalšími vrty ve formě kyselých výluhů čerpán na povrch. Z výluhů je uran vysrážen a připraven k dalšímu zpracování. Tento moderní způsob těžby byl sice ojediněle provozován v zahraničí, ale za úplně jiných podmínek, než v hamerské oblasti. Jeho propagátoři předpokládali, že vyhodnocení experimentálního loužení bude možno provést během 3 – 4 let. Skutečnost však byla jiná. Čerpané výluhy již po krátké době obsahovaly upravitelné množství rozpuštěného uranu. Náklady na experimentální těžbu se jevily příznivější v porovnání s klasickou hornickou těžbou, takže mnozí ekonomové prosazovaly její urychlené rozšiřování. Bohužel si v té době neuvědomili její dopady na životní prostředí a nevzali dostatečně v úvahu náklady na její konečnou likvidaci. Mezitím přišly srpnové události roku 1968 a řada vedoucích pracovníků uranového průmyslu emigrovala. Na odborné koncepční problémy nezbýval čas. V 70. tých letech nastalo známé normalizační období. Pro hamerskou oblast to v podstatě znamenalo učinit vše pro extenzivní rozvoj těžby a úpravy uranu. Obrovské státní dotace byly cíleny nejen na výstavbu nových dolů, ale také souběžně probíhaly velké investice do bytové výstavby a občanské vybavenosti sídlišť ve Stráži pod Ralskem, České Lípě a Liberci.

Bouřlivý rozvoj nové hornické oblasti však současně znamenal zánik dřívější rekreace v okolí Stráže a Hamru na Jezeře. Z bývalých rekreačních objektů se staly většinou kanceláře pro pracovníky uranového průmyslu, soukromé chaty překážející uranové těžbě byly vykupovány státem. Strážský zámek, který byl ještě počátkem 60. tých let využíván k ubytování rekreantů byl zcela devastován – nejdříve sovětskými vojáky, později českými žháři.

S těžbou se v okolí Stráže pod Ralskem začaly hromadit nejrůznější technické a ekologické obtíže související s exploatací (vytěžení ) . Čerpání důlních vod ohrožovalo hydrodynamický režim podzemních vod na sousední hydrochemické těžbě, zatímco do důlních chodeb na hamerských šachtách začaly pronikat kyselé roztoky z hydrochemické těžby. V té době se objevily první kontaminace podzemních vod v okolí Stráže pod Ralskem. Nedařilo se dokonaleji čistit čerpané důlní vody před jejich vypouštěním do Ploučnice, nebyly známy příčiny zdlouhavého loužení uranu na vyluhovacích polích, nebyla dořešena technologie účinné úpravy uranových rud ve Strážské úpravně a mnoho dalších problémů. Těžba uranu v oblasti se neustále prodražovala. Vzhledem k uvedeným obtížím byl v r. 1971 vypsán štědře dotovaný výzkumný úkol. Většina problémů byla v rámci úkolu vyřešena nebo objasněna, ale největším škodám již zabránit nešlo.

Důl Hamr – poslední vůz 30.4.2001 V polovině 80. tých let bylo možno konstatovat, že po technické stránce byly nejobtížnější problémy těžby a úpravy uranových rud zvládnuty s výjimkou hydrochemické těžby. Ve druhé polovině let osmdesátých se však stala řada událostí, které zcela zvrátily optimistické výhledy hornického rozvoje hamerské oblasti. První spočívala ve změněné mezinárodní situaci – v srpnu 1985 zastavuje Michail Gorbačov jaderné pokusy v Rusku. Sovětský svaz přestává mít zájem na dalším hromadění uranu – . Vzhledem k rostoucím ekonomickým potížím se muselo začít přihlížet k rentabilitě těžby a zpracování uranu v hamerské oblasti. Všechny uvedené skutečnosti včetně politického zvratu v listopadu 1989 a přechod k tržnímu hospodářství vedly k tomu, že v hamerské oblasti nastal prudký útlum a posléze konec průzkumných a těžebních prací.

zdroj: František Lepka, kniha Český uran.

www.strazpr.cz

reklamarek2